Jak pečovat o zuby

Chrup byl v minulosti často velmi zanedbávanou částí těla, na jejíž nemoci se pohlíželo jako na přirozený koloběh. Tato skutečnost byla nejspíše dána tím, že na vypadávání zubů je člověk tak nějak zvyklý, jelikož v ranném stádiu života přichází k obměně původních mléčných zubů. Navíc postupující opotřebení jednotlivých zubů vedlo k jejich napadení bakteriemi a mělo velmi bolestivý průběh, takže jeho odstranění bylo nakonec pro majitele úlevou. Až koncem minulého století se začalo více dbát na prevenci zubního kazu a metody i nástroje sloužící k tomuto účelu se za poslední desetiletí výrazně rozvinuly do dnešní podoby a stále dále rozvíjejí. Nejen profesionální dentální hygienisté tak mají k dispozici techniku i látky k odstranění plaku, jež je nebezpečným prostředím pro množení bakterií způsobujících záněty, narušení skloviny a zubní kaz.

Nebezpečí zubního kazu a mechanismus jeho vzniku

Zubní kaz je onemocnění, při kterém dochází k postupnému narušování zubní masy a jejímu rozkládání působením bakterií, které se živí cukry přítomnými v potravě. Sklony ke vzniku zubního kazu se mezi lidmi liší, a to s ohledem na složení a odolnost samotných zubů a na prostředí, které v ústech převládá. Ke vzniku zubního kazu pak přispívá především nedostatečná hygieny, při níž ulpívají zbytky potravy na zubech a v mezizubních prostorách, a umožňují tak usazování plaku a množení bakterií. Ty postupně narušují zubní skloviny (ochranný obal) a následně i zubní tkáň. Léčba zubního kazu pak vyžaduje odstranění poškozených částí zuby a úpravu odhaleného povrchu tak, aby bylo zamezeno dalšímu přístupu bakterií.

Nebezpečí paradontózy

Kromě zubního kazu hrozí ústní dutině v důsledku nepřiměřené hygieny další nemoci, z nichž nejčastější je zánět dásní přecházející v paradontózu. I v tomto případě jsou na vině bakterie žijící v zubním plaku, které nejenže rozkládají zubní sklovinu, ale opakovaným zánětem také způsobují, že dochází k ústupu dásní a odhalování zubních krčků. Tímto jsou zuby více náchylné k poškození a přestávají být pevně usazeny v dásní, která by je chránila. Důsledkem je pak viklání zubů, které může přejít až k jejich samovolnému vypadnutí.

Prevence zubního kazu a paradontózy

Aby mohl vzniknout zubní kaz nebo se rozvíjet zánět dásní, musí být splněny základní podmínky, kterými jsou především přítomnost bakterií v ústní dutině a vhodné prostředí pro jejich množení (nedostatečné slinění, kyselejší charakter apod.). Někteří jedinci jsou k tomuto procesu více náchylní přirozeným prostředím a mikroflóru v ústech. I ti šťastnější, kterým se zubní kazy i záněty dásní úspěšně vyhýbají, by však měly dbát na několik zásad, které tento trend podpoří. Jedná se především o následující:

  • správná životospráva
  • pravidelná a účinná hygiena
  • preventivní prohlídky u zubního lékaře i na dentální hygieně

Jak životospráva ovlivňuje zdraví zubů a dásní

Vzhledem ke skutečnosti, že potrava je primárním zdrojem energie mikrobů v ústech a zároveň ovlivňuje charakteristiky prostředí ústní dutiny, jsou správná životospráva s odpovídajícím jídelníčkem jedním z hlavních faktorů vzniku zubního kazu nebo zanícení dásní. Bakterie v ústech se živí především cukry, omezení jejich příjmu tak může mít pozitivní vliv na zdraví chrupu. Stejně tak by to člověk neměl přehánět s potravinami a nápoji s vyšším obsahem kyselin, které vytváří vhodné podmínky pro vznik plaku a jeho usazování na zubech.

Správná domácí prevence

Každodenní hygiena ústní dutiny by měla být prováděna kartáčkem v takové tvrdosti, která odpovídá vašim potřebám a zubní pastou s příhodným složením s obsahem prospěšných minerálů. V tomto směru je důležitá správná technika čištění, jejíž pomocí dojde k odstraňování plaku také z prostoru mezi dásní a povrchem zubu, nejen ze zubních plošek (jestli si nejste jisti, zda si zuby čistíte správně, lze si pořídit tablety, které plak obarví a pomohou vám se jej zbavit) – nebezpečný je především dlouhodobý plak, který nabývá na pevnosti a způsobuje úbytek zubní tkáně. Kromě kartáčku a pasty je dobré využívat dalších pomůcek, jako jsou kartáčky mezizubní, solokartáčky a zubní nit, jejichž prostřednictvím se vám podaří odstranit veškeré zbytky jídla také z mezizubních prostor. Vhodné je také používat pravidelně ústní vodu, která redukuje množství bakterií v ústech.

Prevence profesionální

Domácí prevence by měla být doplněna profesionální péči zahrnující pravidelné kontroly u dentisty, a pak také na zubní hygieně. Tam provedou posouzení stavu chrupu, jeho důkladné vyčištění a nainstruují vás, jak si zuby správně čistit.

Historie čištění zubů

Zamýšleli jste se někdy nad tím, od kdy si lidstvo vlastně začalo čistit zuby? Jedná se o samozřejmost nebo je to spíš objev novodobé civilizace? Zuby přece mají lidé odjakživa. A bylo by nesmyslné si myslet, že s jejich údržbou, zdravím a péčí neměli žádné starosti. Jaká je tedy historie čištění zubů?

Už od pravěku

Mít za život jenom mléčné zuby, v útlém věku je ztratit a nahradit je neobnovitelnými druhými zuby, je pro člověka velká nevýhoda. V tomto nám příroda moc nepřála, na rozdíl od většiny savců, kterým se zuby mohou obměnit víckrát za život. Na to museli přijít již v pravěku, kdy ztrátu zubů nebylo možné nijak nahradit. Navíc jednotvárná a převážně živočišná strava zubům zřejmě také mnoho neprospívala. Mnoho důkazů o péči o zuby z této doby samozřejmě nemáme, ale přesto se vědcům podařilo najít poznatky o snaze o čistotu staré skoro tři a půl tisíce let. Jednalo se o klacíky, které byly zřejmě žvýkány a jejichž míza a kůra pročišťovala mezizubní prostory a dásně.

Blízký a Dálný východ

Babylóňané nebo Egypťané už měli propracovanější systém a staletí před narozením Krista využívali různé bylinné směsi, masti a vonné tyčinky proti zápachu z úst. Zvládali již základní čištění, které mělo podobu tenkých větviček, které měly na jedné straně roztřepená vlákna. Ta pravděpodobně složila k očistě jako takový „zubní kartáček“.

Starověké Řecko a Řím

Ty nejstarší záznamy mluví o speciálních tyčinkách, které se po jídle vkládaly do úst a pomalu žvýkaly. Kromě toho, že nutily ústní dutinu k tvorbě slin (které napomáhají s odplavováním zachycených zbytků jídla), docházelo k postupnému měknutí tyčinky. Ta se tak rozmělnila a proměnila na jednoduchý kartáček. Současně druhý konec tyčinky byl seřezán do ostré špičky a fungoval tak jako praktické párátko.

Ústní hygiena zmíněná v Koránu

Velkou zajímavostí je také zmínka v koránu o speciálním nástroji ústní hygieny – o Meswaku. Jednalo se a dosud jedná (!) o speciální prostředek čištění, bělení a leštění zubů, který navíc obsahuje některé antibakteriální látky.

Vynález zubního kartáčku

I přes zmíněné způsoby hygieny zubů se nedá říct, že by se jednalo o cílené a mezi veřejností rozšířené způsoby péče o chrup. K tomu došlo až po vynálezu zubního kartáčku. To se stalo v 15. stolení n.l. v Číně. K výrobě posloužila zvířecí srst, konkrétně odolná a zároveň šetrná srst sibiřského kance, která se umístila do bambusového dřívka nebo třeba do kosti. Čína v té době platila za významného objevitele a exportéra, proto se tento vynález postupně dostal i do Evropy.

Evropský pohled

Evropané v té době využívali k čištění zubů především různé pomůcky podobné párátkům. Kartáček si u nich našel větší oblibu až později. Stále na jeho výrobu bylo používáno kančí srsti.

Masivní rozšíření hygieny ústní dutiny a důkladnou péči o chrup si vyžádalo 18. století. Lidé začali více konzumovat potraviny, které způsobovaly zubní kaz a záněty dásní (například cukrovinky). Zubní kazy a bolestivé zuby se většinou léčily neméně bolestivým vytržením.

Kartáček jako ochrana před zubním kazem

V Anglii se pak na konci 18. století začaly zubní kartáčky vyrábět ve velkém měřítku. Čištění zubů a zájem o hygienu se tak začal šířit. Chudší lidé si kartáčky vyráběli sami. O opravdu masové výrobě se dá mluvit s koncem 19. století, a to především ve Francii, poté po celé Evropě a od roku 1885 také v Americe.

Převratná umělá vlákna

S vynálezem nylonu (r. 1937) se přestalo používat na kartáčky štětin z prasat. Postupně se také snižovala tvrdost nylonových vláken tak, aby více vyhovovala citlivým lidským dásním. Jako násada se používá plastová rukojeť. Dvacáté století je již ve znamení velkého důrazu na ústní hygienu. Rozvíjí se stomatologie, prosazují se nové objevy v protetice, implantologii, zubní kartáček je součástí života každého jednotlivce od útlého věku až do stáří. A vývoj stále pokračuje. Pravidelná péče, správné způsoby údržby. To vše k zajištění bezproblémového a dlouhého zdraví zubů. Mít zdravé zuby je základ. Zvlášť, když se prodlužuje délka života lidstva, ale po celou dobu se člověk musí spoléhat jen na jedny přírodní zuby.

Trendy pokračují dál

Ústní hygiena je v dnešní době naprostou samozřejmostí a postupně se samozřejmostí stává i zvýšená péče o životní prostředí. I z toho důvodu jsou plastové kartáčky nahrazovány kvalitními dřevěnými variantami.